Bitvy u Chlumce, Přestanova a Varvažova byly vojenskými událostmi války 6. koalice. Tato válka se rozhořela v roce 1813 počátečním spojenectvím Ruska a Pruska, ke kterému se přidala Anglie a Švédsko.
Po ústupu z Ruska v roce 1812 postavil Napoleon ve Francii novou armádu a z jara 1813 se utkal s postupujícími Rusy a Prusy. Francouzská armáda zvítězila v květnu 1813 ve velkých bitvách u Lützenu a Bautzenu a 4. června bylo uzavřeno příměří. Od té doby probíhal v Praze mírový kongres. Rakousko, politicky vedené obratným kancléřem Metternichem, se snažilo hrát roli prostředníka mezi Francií na jedné a Pruskem s Ruskem na druhé straně, přičemž mělo samozřejmě na mysli své vlastní mocenské zájmy. Jednání skončilo 13. srpna vstupem Rakouska do války na straně protinapoleonské koalice, což zásadně vychýlilo poměr sil ve prospěch spojenců. V době vyjednávání spojenci uzavřeli v Trachanbergu dohodu o společných akcích proti Napoleonovi. Hlavní myšlenkou plánu bylo, vyhýbat se přímé konfrontaci s císařem Napoleonem a místo toho postupně bojovat s jeho maršály a generály, aby došlo před hlavním střetem k jeho postupnému vyčerpání. Tento plán byl postaven na existenci třech spojeneckých armád - Slezské složené z Rusů a Prusů pod velením polního maršála Gebharda von Blüchera, Severní Švédů, Prusů a Rusů, které velel švédský korunní princ Bernadotte a České - sestávající z Rakušanů a Rusů pod velením prince Karla Schwarzenberga. U této hlavní síly byli i panovníci ruský car Alexander I., rakouský císař František I. a pruský král Friedrich Wilhelm III. Napoleon, však ještě dokázal zvítězit 26. a 27. srpna v bitvě u Drážďan.
Během ústupu Rakušanů od Drážďan bylo cílem knížete Schwarzenberga krýt směr na Vídeň. Rakušané se tak pohybovali po silnici přes Freiberg, druhá kolona spojenců šla nejkratší cestou přes Dippoldiswalde a Altenberg. Třetí koloně Rusů byl určen směr na východ ve směru na Pirnu, ale na ní již postupovali francouzské jednotky, které překročily Labe u Königsteinu. Vzhledem k tomu, se ruský generál Barclay de Tolly rozhodl jít na Teplice přes Dippoldiswalde a Altenberg.
Ještě 27. srpna Napoleon poslal 1. armádní sbor pod velením generála Dominiqua Josepha Reného Vandamma, aby odřízl ústup spojenců přes horské průsmyky, a to obchvatným manévrem zleva směrem na Teplice. Sbor generála Vandamma měly podporovat sbory maršálů St. Cyra a Marmonta. Avšak trasu Vandammova sboru, nedaleko obce Chlumec, překřížily ruské jednotky pod velením hraběte Ostermanna - Tolstoje. Pokud by Vandamme úspěšně dokončil svůj úkol, stala by se situace pro spojence velmi nebezpečnou ne-li dokonce rozhodující pro vojenské i politické vztahy. V případě, že by Vandamme postoupil do Teplic, mohl uzavřít průsmyky přes Krušné hory a pak by České armádě (u které byl ruský car a pruský král) hrozilo obklíčení a totální zničení. Z politického hlediska, po porážce Rakouska u Drážďan bylo Rakousko připraveno opustit koalici a Metternich se chystal poslat své zástupce k jednání s Francouzi a v případě další velké porážky by se 6. koalice mohla rozpadnout.
Oddíl generála Ostermanna - Tolstoje se skládal z 1. gardové divize, kterou tvořily pluky Preobraženský, Semenovský, Izmajlovský a myslivecký pluk osobní gardy a několika pluků 2. armádního sboru velitele Eugena Württemberga. Během bitvy u Drážďan byla 1. gardová divize generálmajora Rosena v záloze, která spolu s 2. sborem měla krýt pravé křídlo spojenců u Labe. V předvečer bitvy 28. srpna vstoupila u Petrovic do malé, ale krvavé bitvy s Vandammovým předvojem, aby si pročistila cestu k ústupu na Teplice. S úsvitem 29. srpna oddíl Ostermana - Tolstoje, čítající 10.000 vojáků, postupoval jako zadní voj od Chlumce směrem na Teplice. Zastavil se u vsi Přestanov a rozvinul se do dvou linií a zablokoval tak prostor mezi Krušnými horami a Střížovickým vrchem. První útok Vandammova předvoje byl odražen, jeho vojáci se nemohli rychle rozvinout a zůstali stísněni v údolí. Ve dvanáct hodin provedl Vandamme prudký útok na ruské pozice. O druhé hodině odpolední dorazily ruské posily, první kyrysnická divize. Byla to gardová jízda pod velením generálmajora Depreradoviče. Dva kyrysnické pluky, gardový jezdecký a jízdní vypomohly postavení na pravém křídle a hulánský pluk osobní gardy a dragounský se dostaly na levé křídlo. Bitva se odehrála na horských svazích podél silnice Chlumec - Teplice. Sám generál sám Osterman - Tolstoy byl zraněn, jeho levá ruka zlomená dělovou koulí visela na kloubu. Jak uvádí pobočník hraběte, vybral si mladého doktora a řekl: " Tvůj obličej se mi líbí, odřízni mi ruku." Během operace nařídil vojákům zpívat ruské písně. Po Ostermanu - Tolstoji převzal velení generála Alexej Petrovič Jermolov. K páté hodině Vandamme napadl levé křídlo Rusů. Francouzské jednotky prolomily ruskou pozici, obsadily vísku Přestanov, zmocnily se ruské baterie, ale narazily na bodákový protiútok praporu Semenovského pluku. Semenovci opětovně získali děla a v ten okamžik se dva gardové jezdecké pluky pod velením Dibiče bez rozkazu Jermolova vrhly do útoku.
Z hlášení generála Jermolova:
Hulánský pluk osobní gardy a dragounský pluk se s neuvěřitelným odhodláním vrhly na kolony nepřítele. A tak se jedna ukryla v lese a druhá svoji drzou odvahu zaplatila krví. Zničená ze všech stran, ležela mrtvá v řadách.
Francouzi se stáhli a vzdali další útoky. Na pravém křídle, kde rokle zabránila manévrování se boje omezily na přestřelky. K večeru 29. srpna do Teplic, Vandammova cíle, vstoupily hlavní síly ruské armády generála Barclaye de Tolly, ustupující od Drážďan, u kterých byli i car Alexandr I. a pruský král Friedrich Wilhelm III . Za soumraku posílila ruské jednotky u Přestanova druhá kyrysnická divize a části 3. pěšího sboru, aby vystřídaly bojem vyčerpanou 1. gardovou divizi. Velení nad vojskem u Chlumce převzal generál Miloradovič. Podle výpočtů vojenského historika Bogdanoviče bylo pod velením Ostermanna - Tolstoje během bitvy 14-16.000 mužů, na straně Vandamma na 35.000.
Ráno 30. srpna bylo Vandammovo pravé křídlo napadeno 3. ruským sborem. Současně jeho levé křídlo obešly rakouské divize. Ve středu se proti Francouzům soustředilo 100 děl. S podporou dělostřelecké palby rakouská divize Colloredo nadále pokračovala v obejití francouzského levého křídla. Vandamme opět bez úspěchu zaútočil na levé křídlo spojenců.
K poledni se ve Vandammově týlu objevil pruský sbor generála Kleista. Vandamme z počátku považoval Prusy za sbor maršála St. Cyra, který z nějakého důvodu zaostal. Sbor Vandamma byl prvním, který pronikl do Čech, avšak bez podpory ostatních francouzských sborů, byl náhle obklopen ustupujícími spojeneckými silami, aniž by o tom měl jakékoliv ponětí. Po zjištění svého omylu se Vandame rozhodl probít nazpět, přičemž ztratil veškeré své dělostřelectvo. Na cestu k průsmykům se vrhla francouzská jezdecká brigáda Corbineaua. Pruské dělostřelectvo, napadené v pochodové sestavě, bylo částečně zničeno, z části prchlo. Pak Corbineau napadl pěchotu, kterou prorazil a podařilo se mu uniknout. Zbytek Francouzů takové štěstí neměl. Když si spojenci povšimli ústupu nepřítele, přešli do všeobecného útoku. Ruská kavalerie dobyla Přestanov a odřízla část francouzské pěchoty. Po beznadějném boji se 12.000 Francouzů v čele s Vandammem vzdalo, všech jejich 80 se stalo trofejí spojenců. Francouzská strana uvádí ztráty mírnější. Vzdalo se 8.000 vojáků. Zbývajících 15-20.000 uprchlo do lesů a později se někteří z nich připojili ke své armádě. Z těchto demoralizovaných, neozbrojených lidí, většinou čerstvých odvedenců Napoleon vytvořil nový sbor. Ruské ztráty byly odhadnuty na 6.000 mužů, z toho 2.800 v gardě. Pouze Semenovský pluk ztratil 900 mužů a raněných 1.800, Izmailovský pluk ztratil 551 lidí.
Napoleon se však nehodlal s porážkou smířit, a proto se již ve dnech 17. a 18. září toho roku znovu pokusil o průnik do Čech. Tentokráte se usídlil v Nakléřově, odkud z místního kostela sv. Josefa pozoroval pokusy znovu zformovaného 1. sboru pod velením generála George Moutona de Lobau o proniknutí do podhůří. Nyní se boje odehrávaly v Dolním a Horním Varvažově a Přední a Zadní Telnici. K samotnému Chlumci se dostala jen malá část francouzských vojsk a zde byla odražena ruskými jednotkami. O Varvažov i Telnici probíhaly těžké boje mezi Francouzi na jedné a Prusy s Rakušany na druhé straně. Všechny vsi byly během bojů několikráte spojenci ztraceny a znovu získány. 18. září 1813 v podvečer začal francouzský ústup, rakouské a pruské jednotky se po obsazení Telnice promíchaly a vojsko se společně počalo veselit.
Tento den je tak i posledním, kdy byl slavný císař Napoleon Bonaparte na území Čech.